Rozvoj elektromobility jde ruku v ruce s dostupností infrastruktury. Zatímco největší podíl na jejím rozvoji mají stále velcí distributoři v podobě specializovaných nabíjecích stanic, v městském prostředí je velmi efektivní, když jsou malá dobíjecí místa součástí budov a jejich doplňkové infrastruktury (parkoviště, parkovací domy). Po technické stránce jedná o relativně jednoduché řešení, kdy je dobíjecí stanice připojena jako další spotřebič, jehož součástí musí být měřič aktuální spotřeby budovy. Ten určí, kolik elektřiny přenese do vozidla tak, aby nedošlo k překročení rezervované kapacity energie pro budovu.
Je nutné stanovit, zda má dotyčná budova dostatečnou rezervovanou kapacitu nebo dostatečný aktuální výkon OZE, a zda je elektrická infrastruktura dostatečně blízko místu plánované instalace zásuvky pro nabíjení. Umístění stanice může a nemusí podléhat stavebnímu povolení a kolaudaci.
Veřejné nabíjení lze dělit dle rychlosti na pomalé/běžné umožňující přenos elektřiny do elektrického vozidla s výkonem 22 kilowattů nebo nižším, vysokorychlostní do 50 kW (standardně zvládne nabít 80 % kapacity baterie za 20 až 30 minut) a super rychlé nabíjení do 150 kW či více. Zatímco pomalé nabíjení lze provádět střídavým proudem AC, rychlé a superrychlé nabíjení lze provádět pouze stejnosměrným proudem DC.
Budování infrastruktury představuje pro majitele budov přirozeně pořizovací náklady, proto jsou předmětem dotací. Pořizovací cena veřejné AC dobíjecí stanice s dvěma dobíjecími body se může pohybovat okolo 50 tis. Kč a násobně výše u DC stanic.
Potenciál: Při současné instalaci FVE s dostatečným výkonem a převedení pohybu po městě ze spalovacích motorů na elektromobily může organizace čistě teoreticky ušetřit 100% nákladů, ale to je opravdu hudba budoucnosti.
Zajímavost: Elektromobilita se nemusí týkat jen elektromobilů, svůj prostor v provozu úřadů a dalších služeb mohou mít elektrokola (včetně cargo variant) nebo koloběžky.
